OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 
Snad každý ví a zbytek tuší, že život a práce ve větších a velkých firmách má svá specifika.
Z mé zkušenosti existuje několik velice účinných strategií, které vám pomohou dělat věci smysluplně, dosahovat významných výsledků a konečném důsledku i sklízet za svou práci zasloužené uznání. Pro mnoho lidí právě takové pracovní prostředí má vliv na jejich štěstí a spokojenost.
 
Co pro vás znamená vaše značka ve firmě? Nejen míru finančního ohodnocení, ale také míru vaší jistoty, že jste pro firmu, kde pracujete cenným a klíčovým hráčem. Získáváte tak sebedůvěru, že můžete ovlivňovat rozhodnutí, které se vás a vaší práce přímo dotýkají, ovlivňují lidi ve vašem týmu a tak lze pracovat podle své představy, dávat ze sebe to nejlepší a mít radost z výsledku.. Předpokladem ovšem je, že víte kdo jste.  (O tom zase příště v jiném článku.)
 
 
Po mnoha letech práce v korporátním prostředí jsem zjistila, že jedna z věcí, kterými se odlišuji od svých kolegů, a která mi umožňuje vytvořit si z mého pohledu vlastní prostředí, které mi pro práci vyhovuje, je strategie volně nazvaná 'řiď si svého šéfa'.
 
Hned vysvětlím.
 Vždy jsem vycházela z předpokladu, že šéfové jsou lidé. :-) Asi zní takto napsané poněkud triviálně, ale plné uvědomění si této skutečnosti má zásadní vliv téměř na vše.
S překvapením jsem totiž zjistila, že většina lidí je tak úplně jako lidi nevnímá a z nějakého důvodu v souvislosti s jejich manažerskou rolí předpokládá na jedné straně až nadpřirozené schopnosti a na straně druhé určitou míru idiocie. A podle této představy posuzuje jejich rozhodnutí i chování.
 
Například oblíbený výrok: Dopadlo to špatně, protože to šéf špatně naplánoval, což mu muselo být naprosto jasný od začátku (vzhledem k jeho jasnovidectví, telepatii atd.) a potvrzuje to můj názor, že je to úplný …., když to přesto takto naplánoval….
 
Takový přístup generuje pořád stejné výsledky, frustrované lidi a týmy lidí a nešťastné manažery, kteří zkouší možné i nemožné, aby je motivovali.
 
Pokud se na to dívám přes optiku šéf = běžná lidská bytost, vychází mi z toho člověk, který má svá přání, cíle, obavy, určitou míru zkušeností a navíc odpovědnost za svůj tým. Znamená to také, že ocení každého, kdo se k němu jako k člověku bude chovat.
Očekávání, že bude jako člověk vše vědět, vždy se správně rozhodne, nikdy mu nedojdou síly, nebo trpělivost, vždy bude nad věcí, vždy bude naprosto nestranný... všechna tato očekávání najednou vypadají úplně jinak a jsme schopni je modifikovat s ohledem na situaci. 
A jsou také chvíle, kdy pro úspěšné fungování týmu je vhodné, aby řízení určitých úkolů převzal ten z týmu, kdo je na danou věc nejlepší, i když zatím třeba nemá roli manažer na vizitce. V přeneseném významu to tedy znamená, že v rámci této strategie nabízím mnohem větší zapojení a převzetí odpovědnosti, než by ode mě očekával nebo vyžadoval. A dělám to především pro svou spokojenost v práci. Protože chápu, že za svou spokojenost jsem zodpovědná především sama sobě.
 
Pojďme se podívat na strategii od začátku. Východisko už známe. Šéf = lidská bytost. Jak a proč ho řídit? Protože tak jako on získává benefit z efektivní spolupráce s vámi, vy získáváte mnoho výhod ze spolupráce s ním. A pokud jste se někdy snažili někoho řídit v roli šéfa, zažili jste na vlastní kůži, že to nejde bez toho, aby jste šli s tou kůží na trh. Nejde to, aniž byste převzali osobní odpovědnost za to, čeho chcete dosáhnout a jak. A úspěšní šéfové to dělají ještě o trochu více než ti ostatní.
Úspěšné řízení i směrem nahoru je o tom, že vy osobně víte čeho chcete dosáhnout, víte jak a přebíráte za to plnou odpovědnost.
 
Vaším cílem je situace win-win, tedy úspěšný šéf, který vás bere jako partnera.
 
Třetí přikázání této strategie zní: nepleťte si to s manipulací (!) Opět totiž platí, že proto abyste někoho mohli úspěšně vést, není možné hrát habaďůru. Strategie je funkční, pokud je podložena opravdovou prací a výsledky, nemluvíme tady o podkuřování šéfovi, či malování reality na jinou barvu, než má ve skutečnosti. Proto si nezahrávejte v žádném případě se ztrátou důvěry. Buďte naplno sami sebou.
 
Na závěr sdílím svou reálnou zkušenost, i když je jen na vás, jak hodně ji budete chtít následovat.  Mě se tento přístup osvědčil. Vyjasněte si tuto strategii se svým šéfem už při přijímacím pohovoru. Na otázku: Co byste nám o sobě ještě chtěla sdělit? jsem odpověděla: “Jsem hodně náročná…. Nejen na sebe, ale i na svého šéfa.” Sama jsem se v tu chvíli trochu lekla své upřímnosti. Ale vzali mě a fungovalo to. Však není výběrové řízení oboustrannou záležitostí? Kdyby se v tuto chvíli můj budoucí šéf nechal zaskočit mou odpovědí, jak bychom spolu mohli dlouhodobě spolupracovat?
 
Byla to také první informace, kterou jsem řekla lidem ve svém týmu. "Budu dělat, co umím, ale řiďte mě, prosím, nejsem neomylná."